Občanské sdružení Přátelé šumavy | Stránky občanského sdružení Přátelé šumavy.

PROČ !?

Na přelomu února a března letošního roku se v Kašperských Horách odehrálo politováníhodné drama,které zmrzačilo vzhled východní části našeho města a okolní krajiny při silnici směrem na Vimperk.

Tentokrát se nejednalo o řádění přírodních živlů, ale o neměné zkázonosné dílo lidských hlav a rukou. Mám tím na mysli likvidaci monumentálního stromořadí, které na Vimperské silnici rostlo snad 150 let, a které padlo za oběť arogantní přehlíživosti člověka ke kulturnímu a přírodnímu dědictví, dochovanému jako zázrakem  z minulosti až do dnešních časů.

Umím si představit, že ti, kdož dali tomuto barbarství volnou ruku, se dokážou rozplakat nad rozbitou vázčīkou nebo ztracenou památkou, kterou zdědili po svých předcích, a která z jejich pohledu není nijak nahraditelná. Proto nepochopím, jak mohou dědictví, které naši předci zanechali pro nás všechny, tak lehkovážně, bez uzardžní a bez reálné možnosti náhrady, zničit.

Mám neodbytný pocit, že právě tady a v takovýchto případech obecně začíná ten lhostejný, ignorantský vztah lidí ke svému okolí a prostředí, kde žijí. Právě takto  a takovými činy se prohlubuje hodnotová dezorientace mládeže, vyvolávají a posilují sklony k vandalství na hřbitovech, neúcta až brutalita ke starým lidem a jiné skutky dříve nevídané a neslýchané, nad kterými bezmocně žasneme a nechápeme, proč a jak se mohly stát.

Nejsmutnější na všem je to, že stromořadí vydala zkáze osoba, která stojí v čele našeho města a která v první řadě by měla dbát na to, aby se hodnoty, kterými město disponuje, chránily. Marně se snažím odhalit motivaci, která paní starostku vedla k pokleslému usilování o likvidaci stromořadí, které celé generace šumaváků považovaly za součást svého domova a za celá dlouhá léta se nenašel takový, kdo by se odvážil vztáhnout na ně ruku. Stejně tak nepochopím, že ona, která byla vždy tak citlivá na otevřenost a průhlednost projednávání a rozhodování městských orgánů o každé maliīkosti, rozhodla o přijetí genocidy stromořadí pouze o své vůli, aniž by postoj města v dostatečněm předstihu projednalo zastupitelstvo nebo alespon  rada města a aniž mohli být přizváni lidé či instituce, které se v takové problematice vyznají.

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Stromy padly a to, že proti našemu městu bylo zahájeno správní řízení pro jejich nezákonnou likvidaci, jim život už nevrátí. Proto je třeba, aby se na tento vpravdě vandalský čin nezapomnělo. Jen všímavostí a angažovaností občanů v záležitostech veřejně zeleně lze snížit riziko opakování něčeho podobného.  Chovám v sobě naději, že všichni, kdo se na tomto politováníhodním skutku účastnili, časem poznají a uvědomí si jeho nízkost a bídu. Lidová moudrost totiž praví, že na každého jednou dojde. V letošním předjaří došlo, i když ve zcela jiném smyslu neř říká přísloví, na naše stromy.  Doufám, že ti, kdo se podíleli na tomto barbarství, si na zbytečně a neregulerně utracené stromy vzpomenou, až dojde jednou zase na ně?.

František Stíbal

Žily tu s námi

po dlouhé roky šuměly

ve slokách letopočtů

stály tu

věrně a tiše

druh druhu

nahlížel do předsíně

důstojně stály

když náhle

zhroutil se čas

do bezživotí

utichly verše věků

ležící kmeny

těla podřezaná

do prázdna žalují

ta hrůza děsí pocestné?

do morku kostí

do křivek letokruhů

co je to s námi ?

co s námi

stromy i lidmi

bude ?

Kašperské Hory

březen 2007